tak už se rozedni
ať mraky v Tobě
už konečně přestanou zpívat
drnčivým altem
černě čárkovaných tónů
písně umanuté dominy
v závoji z krkavčího hedvábí...
chytni se mě
svou umíněnou zpocenou dlaní
a vykročíme z údolí svrabu vzhůru
stezkami bájných okřídlených zvířat
až k výšinám nadoblačným
odkud se řítí
s hukotem vodopády
zbytečných slz z prodlení !
Ach...moc emotivní! a moc se mi líbí....*ST*
02.02.2020 10:24:54 | Anděl
díky...nemůžu si pomoct..emoce nějak musí ze mě ven...je to taková psavecká "Liter"terapie...díky za pochopení***:-D*
02.02.2020 12:29:15 | Frr
Tedy milý Frráčku,
umíš, dát si do zobáčku.
Až na ten název údolí, je to celé žůžový.
Kdo chtěl by zbytečné slzy,
raději v nadoblačné výše vylétnout,
s bájnými zvířaty po nich plout,
už včera bylo pozdě a dnes je prý moc brzy...tak kdy?
Ve snech, lze hned
vzhůru vyletět a krásně ^ST^ ;-)**
31.01.2020 22:31:23 | jenommarie
Nabízíš dobrou cestu a na černé mraky jen tlaková výše... Tvé poezie* Rád jsem početl a ochutnal.
31.01.2020 21:41:18 | šerý