Čekání na jaro

Bloumám ulicemi
ztracený v myšlení.
Každým krokem zdá se mi
jak objímají tě ruce mé,
jak tisknu si k hrudi
to co dávno již je ztracené.

Promítám zda nebyl jsem hoden,
snad chybil jsem v mnohém.
Však věřím dosud,
věřím, že byl to náš osud.

Společně kráčet tímhle světem,
procházet láskou i hněvem.
Milovat...milovat jak snad jěšte nik
a ztvořit pak to pro co oplatí se žít.

Řeklas mi žes nosila brýle,
že pominuly ty kouzelné chvíle.
A já s tebou stratil i sebe.
Už nemá mně co hřát,
samota mně zebe.

Prosím v tuhle tichou chvíli
šeptám stínům domů.
Snad najde se svět jiný
kde byli by jme zase spolu.