Přesýpám jitro do půldne,
čas je jen napjatou tětivou,
jen tancem stínů ve veřejích,
kde schází mi Tě polovic,
v jablku hříchy rozkrojené
tiše sní, než jich vzpomenou
ústa Tvá, na nichž ulpěl sníh,
tajemně taje světlo svíc.
Noc zvolna sahá po mém dechu
a obléká si Tvoje tváře,
rám světla ve skle okenice
všeptává květy chladné krásy,
očima trhám je pro potěchu,
duše je odlitek v kalamáři,
v bělostný pergamen mého srdce
dotyk a jméno obtiskla jsi,
zbylas mi s vůní v podherbáří
čas zaklonit mysl a pohlédnout nebi přímo do očí...tahle je krásná, Jiříku ST* :-D*
16.02.2020 18:26:11 | Frr
Tvá duše je něha a krása i když smutní Jiří :)
14.02.2020 20:34:25 | Malá mořská víla