Anotace: ** Slova** Do dáli poslaná, po kouskách čtená, cítím se rozpolcena.
.
Očím nemusím říkat o kráse,
Vidí ji.
Srdci nemusím říkat o lásce,
Cítí ji.
Já lásce s láskou dávám se.
Když vnímám ji.
Tak jen miluji.
Duše je pohled, který vidí.
Srdce je to společné, co cítí.
Milovat lze i slovy.
Však nedotknout se smět,
to lásku bolí.
Strach v sobě neživím,
jsem
slovo v dáli.
Co dělat,
když druhý
si v lásce stále brání.
Poslat mu pár hezký slov,
třeba jen,
pro hezčí den
a pro radost.
I když mnohem víc,
to v srdci bolí.
Jsem jenom
slovo,
které je v dáli.
Tobě nemusím řikat o kráse,
čtu ji.
Tak snad pár hezkých slov,
na lepší den...
15.02.2020 00:21:31 | Wahadahaku
Je to úplně jinak Marjenko, jsi láskou a to je dar...láska nepožaduje, láska dává samu sebe...
14.02.2020 20:55:29 | Malá mořská víla
Ano nepožaduje, jen by měla byt občas i blíž. Bez slibů a natahování, víš. Jinak, nikdy nenárokuji, má chtít být. To nelze nárokovat. Láska buď je, nebo není. Druhý nemá dávat stále naději a držet. To se nedělá, rozhodnout by se měl, co vlastně chce. Už to pak bolí, místo radosti. Víš. Děkuji TI moc ty vílečko milá ♡za slovíčka. ;-)
14.02.2020 21:56:09 | jenommarie
Drahóšku...stačí že to víš ty, co chceš...nanikom dalším to nestojí...chapeš, ty jsi tvůrce a přitahujeme to co nás samé zrcadlí...záleží co chceš ty:)...posilam pusenky:)
16.02.2020 09:20:41 | Malá mořská víla
Vím vílečko, i mnoho podob má láska, životem vetkaných složitostí se mění, ale zůstává (jen nelze naplnit), umět se posunout nad, milovat a nenárokovat, ráda jsem za vše a svou cestu jsem ušla dalekou, pokud mám jen přispět jako opora, pak to musím umět vzít. Myslím, že jsem to pocholila.
Třeba ty cesty změní směr (kdo ví), ale na lásku nenadávat nezanevřít, je to dar. V sobě jí nosíme a je i odrazem, máš pravdu a vím to. Posílám také i s obejmutím a mocinky TI děkuji za tvojí oporu. Vážím si toho, zlatíčko. ;-)* ;-)
16.02.2020 10:58:48 | jenommarie
Těžké zářit láskou na dálku.... snad se povede vše spojit :-)
14.02.2020 10:22:34 | Martinecka23
Ano těžké, už dnes procitám, proces začíná a běží. Pere se ve mě,
kousky slepuji, uvidím,
jakou že skládačku sobě vytvořím.
Děkuji ti milá Martinko za vnímání. ;-)
14.02.2020 10:36:49 | jenommarie
S láskou a nadějí
slůvka, co zahřejí
jeho i tebe,
pohlazení na dálku.
Bez dotyků trochu zebe...
14.02.2020 08:32:35 | Kapka
A bolí, milá Kapičko.
Je to těžší a začíná ten rozum víc volat.
Srdce se drží, ale už ta radost vyprchává.
Každý si musíme srovnat, zda se dál trápit.
To neumím nějak. Děkuji ti moc za vnímání ;-)
14.02.2020 08:43:28 | jenommarie
Vzdát se lásky, co srdci vládne a bolí v nás, snad vyřeší to jenom čas.
14.02.2020 08:58:36 | Kapka
Ano a ten rozum asi víc zapojit.
Děkuji za každé tvé milé slovíčko.
Snažím se i humor neztratit, myslím, že báseň a tady rady, mi pomohly. Děkuji;-)
14.02.2020 09:52:00 | jenommarie
Ano, Maruško, psaní (básnění a vypsání se, reakce spřízněných dušiček) uleví... Přeji hezký den, lásce nakloněn :-)
14.02.2020 10:44:49 | Kapka
Líbí se mi to - povedený obraz neopětovaných pocitů.
Když ale nechce, stojí za snahu?
Jak tohle rozsoudíš?
když vedou spor srdce a rozum - kdo pravdu má víš?
14.02.2020 06:00:22 | petrzal
Děkuji TI Petrzali. Je to boj.
Ano stojí mi za to, jinak bych to už vzdala.
Jen ta společná "okénka" možných shledání, se nám nesynchronizují. Složité pracovní u obou, km vzdálenost, on řeší i zdraví. Vždy něco a vznikne z toho dlouhá...to bolí, ale oba si to uvědomuje. Jen já teď už... někdy to tak je. Zda setrvat? Je to těžké, láska tam je.
Moc ti děkuji za podporu a vnímání, vážím si toho.
14.02.2020 08:25:46 | jenommarie
Třeba i fyzické blízkosti lidské. Jinak jen odvar, lásky platonické.
Rozpolcenost? Hm, to je asi trefné.
14.02.2020 00:58:11 | šerý
Ano, má to tak být. Rozum to ví.
Srdce si neporučí. Moc TI děkuji za slovíčka milý Šerý, vážím si jich. ;-)
14.02.2020 08:29:10 | jenommarie