Ledová královna

 

 

Potkal krásnou královnu.

Pod křídly ji chce objímat,

na rytíře si pro ni hrát.

 

Ona nechce předstírat.

Sic mu úsměv oplatila,

Srdce své zdí opevnila.

 

Což se světu provinila?

Nechce slyšet dětský smích,

nechce plakat po nocích.

 

Je snad nezávislost hřích?

Co viděla v rodině,

hrdě nechá pro jiné!

 

Smutek? Ten utopí ve víně.

Život svůj chce v rukou mít,

v kariéře se uplatnit.

 

Ta oprátka je zatím nit.

Teď ví, co si způsobila,

ze strachu lásku zatratila...

 

Nechce ledovou královnu...