Miluju vůni těch anglických vřesovišť.
Miluju lístečky černého čaje.
Musím se, můj milý, vrátit zpátky do míst,
tam, kde plod jabloňě Starosti zraje,
Chci zase cítit kapky deště dštít.
Chci se zas topit v chomáčích mlhy.
Teď už však, můj milý, už musím jít.
Mezi ty žijící - mezi své druhy.
Chybí mi vítr, co bičuje do tváří.
Chybí mi tóny těch anglických vět.
Teď se však, můj milý, budím na polštáři.
Chybíš mi, Rochestere, vrať se mi zpět.
Britské ostrovy jako krajinu miluji
mám na ni úžasné vzpomínky na své dvou měsíční putování od Doveru až po jezero Loch Ness a zase zpět
v tomto směru mé vzpomínky plně koresponduji s touto básní
jediné co mi nesedí je použité slovo "dštít"
běžná představa totiž je že dští drak oheň a síru, nebo sopka lávu ¨
ale ne, že prší
i tak za ST
02.03.2020 08:25:16 | CeP
Anglická vzpominka a hezky napsaná;-)
01.03.2020 20:56:48 | jenommarie
jaký druh černého čaje máš nejraději?
01.03.2020 20:43:38 | MLADÝ BÁSNÍK