Zímák

Nejeprve kávu dám,
a vzpomínku na tebe.
Pochmurnost ranní znám,
složím ji lásko pro tebe.

Ač sám probouzím se,
s úsměvem na tvém polštáři,
tak v duchu potěším se,
a vykouzlím úsměv na tváři.

Plní se mysl obrazem tvým,
v kombinacích variací snů.
Na nic jiného nemyslím,
v tvém stínu úžasu.

Jak mládě pro hračku si chvátám,
pro tvoje první objetí,
oddaný v duchu debatám,
o polibku který přiletí.

Přesto prosím zkus to jinak,
pokus se v spánku přivinout.
Bez tebe trápí mě zimák,
s tebou ho nechám vyhynout.