Ze stolu vzala jsi propisku
Jemně ji sevřela do dlaně
Je na ní několik otisků
Jak v poli kopýtek od laně
Na papír otisklas svou duši
Báseň teď leží ti na hrudi
Když ji čtu začínám už tušit
Řádek pár zamíchá osudím
Vyrazím po stopách veršů tvých
Odhrnu šaty i daktyly
Nebudu policajt ani mnich
Krajinou vydám se směle sám
Při ztrátě najdeš mě za chvíli
- na kůži otisky zanechám
Ta se fakt povedla - líbí se mi. Je na ni vidět pečlivé propracované téma. Dle mě jedna z Tvých Nej.
11.03.2020 22:38:19 | šerý
Děkuju, taková slova chvály, a zvlášť od Tebe (vzhledem ve vysoké kvalitě v tvém díle obecně), potěší! :)
12.03.2020 06:01:51 | R.K.