V mysli mé, vždy tancuješ

Stavím si tě výš, výš,
křídla bych si měl ukovat,
snad o lásce mé už víš,
tisíc obrazů krásy tvé, bych maloval.

Tvůj úsměv, bere mi dech,
Srdce tvé, hřeje to mé,
ty lesu víla, já jen mech,
hlasem rozdáváš, lásky své.

Není větru, není skal,
není zla, není tmy,
pro lásku tvou, šaty z hvězd bych tkal,
není já, není ty, je jen my,

Já ani ty nejsem dokonalý,
to kouzlo by pak ztratilo,
ty nešikovná, já jak spratek malý,
co se stane, stane se, co stalo, to stalo.

Ty si kouzla noci,
krásný zpěv lesů,
tancuješ s bludičkami o půlnoci,
ty princezna, v náručí ponesu,

tolik slov, pro tebe mám,
plné lásky a něhy,
ale i strachu, že budu zase sám,
strach jenž láme srdce, podkopává nohy.

Nejen slov, ale i činů,
ale jeden čin chci, s prstýnkem pokleknu.