Anotace: **
.
Vidíš jak to slunko hřeje.
Vím,
že na TEBE se směje.
Na mě také.
Společně slunko užíváme,
každý v jiném městě.
Jistě se usměješ a já též.
Hladí tě po tváři,
tak jako mě.
I když v jiném kraji
a v jiném městě.
Splíny jsou zbytečné,
život je hlavní.
Když vím, že hřeje TĚ
a také hladí.
Posílám přes slunko pohlazení.
Hladím tě přes,
sluneční paprsky,
Chci přes ně tvůj úsměv zachytit.
Ať lehčí jsou ty naše odluky.
Pěkná báseň, slunko zmírňuje denní trable, už se pomalu roztahuje pozůstatek zimní deky. :-))
25.03.2020 19:57:40 | Kubíno
Ano, se sluníčkem se to zvládá lépe, děkuji TI Kubíno za milá slovíčka a zastavení;-).
25.03.2020 21:44:56 | jenommarie
Na pohlazení se "cesta " vždycky najde:-) krásná:-)
25.03.2020 08:29:33 | Martinecka23
Ano vždy nějaká je, i když né fyzická, tak JE. Děkuji TI Martinečko za tvé milé vnímání. ;-)
25.03.2020 09:36:57 | jenommarie
Takové smutnomilé to je, ale líbí se mi.
25.03.2020 06:27:06 | petrzal
Nu karanténa trvá, ale cesta k pohlazení se najít musí, přes básně vždy. ;-) Děkuji TI za písmenka Petrzali
25.03.2020 09:36:03 | jenommarie