Ztracená dívka

Z nebe spadla? Asi ne!
Dívka mých snů se objevila.
Co to je? Jak oslovila mne?
Jak moji mysl pohltila?

V temnotě jsem chtěl být sám.
Po krachu co jsem zažil.
Pak přišla ona. Co dělat mám?
Proč bych se o něco snažil?

Vykouzlila mi na rtech úsměv.
Přišla jak blesk z čistého nebe.
Na písmenkách jsem zůstal ulpěv.
Pohltil do slov sám sebe.

A tak si říkám, proč se snažit.
Co když mě nebude chtít?
Nač tohle přátelství mařit.
Możná jen platonicky snít.

Dělí nás roky, míle i hranice.
Jsem daleko od ztracené dívky.
A přesto je moje záchranná stanice.
A nikdy neokusím její křivky.

Poprvé za život platonicky zamilován.
Co když je to dívka z mých snů.
Nočních můr bych rád byl zbavován.
Probouzet se s ní do slunečných dnů.

Romeo a Julii jen balkón dělil.
Mě od ní dělí malá louže.
A tak rád bych ji toho tolik zdělil.
Však strach mi v tom nepomůže.