Bílá Vrána

Kdysi dávno, jednou z rána
zapomněl jsem svoje jméno
přiletěla Bílá vrána
usedla mi na rameno

Zobák a v něm růži tiskla
však o trnech jsem nevěděl
byla křehká, jako ze skla
já na chvíli jsem oněměl

Zazpívala mi do ucha
vymyšlené písně svoje,
snad byla to jen předtucha,
že nikdy nebude moje

V pírkách sluneční záře
i když slunce nevychází
zahřála mi moje tváře
teď jen své odlesky hází

Obě oči vyklovala
zaslepen láskou nemocnou
avšak zabít se nedala
občas mi ještě zastesknou

Jako když zaťaté drápy
zarývala pod mou kůži
ani slzou neukáply
předala mi mrtvou růži

Za tři roky odletěla
a nikdy se nevrátila
prolétla mi kolem těla
ani se neobrátila

Růže ještě nevykvetla
stejně vím, že není pro mě
i když už mě jednou svedla
budu ji mít vždy při sobě