Od východu k zapadu
Od východu k zapadu
Ráno s Tebou naše láska za obzorem vychází
Ve chvílích denních naplněn jsem pokojem
Tvá pritomnost tak něžná po celý den bílý mě tu provází
Zavoníš mi vůní tolik známou pokojem...
Tvoje náruč plná kvítí
skýtá mi tu k spočinutí louku voňavou
Naše duše celistvá je a už ničím nestrádá
To když prolíná se tvojí galaxií a ty zase mou
Pak za obzorem ,se mnou
naše láska zapadá...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Láska tvá přichází od východu, s ranním rozbřeskem,
a já zase oči k západu vstříc tobě, své lásce upírám,
vím, miloval jsi mne věky... dávno… ještě před třeskem,
tu lásku věčnou teď plnými hrstmi pro nás oba nabírám.
Po léta oči jsi upíral k východu, s nadějí větší než byla tvá bolest,
hvězdám jsi svěřoval smutek, žal, marné sny, co rvaly tvou duši,
nepřestals milovat, věřit a doufat, že nešlo jen o flirt, že nešlo o lest,
v touhách a tajných snech viděl tu krásu, co málokdo zná, málokdo tuší.
Nad láskou tak hlubokou, co ohněm bolesti čištěna, tříbena byla,
duše Věčného, duše Vesmíru v tanci lásky na chvíli ustala i ustrnula,
by srdce rozbité zpět v jeden celek složila a všechny jeho slzy smyla,
a duší jedné holky z Hané vstříc lásce mocné, nečekané, konečně hnula.
...
A tak se mohlo stát, že se smíme milovat…
26.03.2020 20:49:10 | Lili Starr
Propojení v dálce a i srdce přes ní je nejblíže k milovanému srdci.;-)
26.03.2020 12:39:12 | jenommarie