váhavá v prstokladech počátků
schoulená bůhvíkde v něčím snu
ale pod ulitami mraků
už nadějně
snoubí jarní déšť
se slzami opuštěných
spravedlivá
jak požár babylonské věže
co jednou vyhoří
až do základů své marnivosti...
nad probuzenými krajinami
zas poplují
perníková srdce s čapími křídly
Návratů...
Jiříku, moc hezké. Ráda dávám ST a k tomu moc pozdravů. Opatruj se. Danaska
04.04.2020 19:24:56 | danaska
díky Danasko milá-opatrujte se, buďte dobré mysli...a pozdravuj milé slepýšky :-D*
05.04.2020 17:16:25 | Frr
od teďka
vždycky
když uvidím na obloze perníková srdce
vzpomenu si na Tebe
:-)
03.04.2020 23:37:21 | piťura
...perníková srdce návratů...
zdá se, že už dávno odložila křídla.
**
03.04.2020 17:57:17 | JC senior
nevěřím, a to jsem přitom z hloubi smutnotklivá šerosvitná duša***:-D* :-)*
03.04.2020 18:03:24 | Frr
Ta je krásná, Jiří, jedna z nejhezčích básní o lásce, jaké jsem kdy četla, neboť plná moudra, i s úsměvem.
Tuhle si uschovám, Frráčku, mohu, prosím? :-)
03.04.2020 17:35:20 | Helen Zaurak
Každý krok je nasměrování k návratu, třeba jinak, ale ty návraty tam jsou. ;-) "ST" KRÁSNÁ
03.04.2020 16:44:30 | jenommarie