Milenci v karanténě
Milenci v karanténě
Klepu ti na okno uprostřed noci,
tebe se jímá strachu pocit,
z neznáma, zlodějů, z nákazy,
avšak zvědavost tě provází.
Světlo, slyším tvé k oknu kroky,
počítám vteřiny dlouhé jak roky,
mezi námi jen centimetry skla,
ticho, noc a v ní jen my dva.
Nešťastně od sebe jsme virem uvězněni,
ruku mám na okně, na dálku pohlazení,
tvé prsty kopírují těch mých trajektorii
a v jednom rytmu naše srdce bijí.
Tak s hlavou opřenou usínáme,
úsměv na rtech oba máme,
setkáme se totiž v říši snění,
kde překážek žádných není.
tebe se jímá strachu pocit,
z neznáma, zlodějů, z nákazy,
avšak zvědavost tě provází.
Světlo, slyším tvé k oknu kroky,
počítám vteřiny dlouhé jak roky,
mezi námi jen centimetry skla,
ticho, noc a v ní jen my dva.
Nešťastně od sebe jsme virem uvězněni,
ruku mám na okně, na dálku pohlazení,
tvé prsty kopírují těch mých trajektorii
a v jednom rytmu naše srdce bijí.
Tak s hlavou opřenou usínáme,
úsměv na rtech oba máme,
setkáme se totiž v říši snění,
kde překážek žádných není.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Zase si říkám, že pokud chodí člověk do práce, tak může i za svou drahou/drahým. Ve dvou není zakázané se scházet :-)
06.04.2020 06:46:14 | Dobrodějka
Udržování..je to zkouška a i pěkně nanic. Láska má překážky vždy, kdyby bylo vše tak snadný.. a ta karanténa snad brzy skončí. ;-)
05.04.2020 23:25:03 | jenommarie