Občas si ani nevšimneme, že nám něco chybí

Bylo to, jako závan z historie,
který přivál tu dávku nostalgie.
Všechny ty verše plné vášně,
zloby, smutku, bázně...

Znovu jsem četla všechno,
to, co jsem napsala.
Taktéž i básně,
které jsem dostala.

Všechny, co pojily se s mou minulostí,
a teď, zpátky v přítomnosti
přemýšlím nad tím, kam to zmizelo.
Kampak se to asi podělo?

Všechny ty verše,
slova, věty, touhy.
Kam se ztratila vášeň?
Vždyť život není dost dlouhý...

Máme přece všechno, co můžeme si přát.
Dáváme si všechno, co můžeme si dát?
Pořád mezi námi cítím tu přitažlivost, chvění.
Tak vzplaňme, když příjde další zajiskření...