Sbírka: Zápisník pomatence
Ty šílenče jeden praštěnej,
ty můj blázne nesmělej!
Slyšet chtěla bych řinkot v okenní,
ne vídat zapomenuté růže u dveří!
Chtěla bych hledět ti do očí,
jen na chvíli cítit to spojení,
když tep v těle se zastaví,
ptáci v břiše se roztančí...
Já vím, pak zkoumám svůj talíř,
rudá od boty, až po svůj líc.
Zkrátka, nevím, co si počít.
Ty šílenče jeden praštěnej,
ty můj blázne nesmělej!
Slyšet chtěla bych řinkot v okení
ne vídat zapomenuté růže u dveří.
Úsměv tvůj mne odzbrojil,
vyklidit pole donutil.
Můj mozek, toho využil,
srdce přehlušit se pokusil,
Výmluvy, důvody vymyslil,
odvahu mojí oslabil.
Stále nevím, co si počít!
Ty šílenče jeden praštěnej,
ty můj blázne nesmělej!
Slyšet chtěla bych řinkot v okenní,
ne vídat zapomenuté růže u dveří.
Letmé pohledy mi nestačí,
tvé rty chtěla bych cítit v objetí.
Hádat se, křičet a nadávat,
smát se, tančit a milovat.
Bez dechu snažit se o něhu,
mám strach, že to nesvedu...
Pomoz, já nevím, co si počít.
Ty šílenče jeden praštěnej,
ty můj blázne, nesmělej!
Slyšet chtěla bych, tvé pozvání,
na oběd, do kina či do lázní,
Na kávu, večeři či do divadla,
Přece bych tě neodmítla!
Do smrti pak můžeme být šťastní...