Sen

Zdál se mi jednou prima sen, že dobyl jsem Tvé srdce útokem.

A v tom snu štěstí stálo při mně dál, chodil jsem s němým úžasem.

Když jsem pak svojí rukou tvojí pevně chopil, mně třásly se nohy a chvěl se hlas,

však překonal jsem leccos s humorem a naše láska byla na dosah.

Pak přišel On a byl to tvrdý chlap, pěstí ukázal mi, kam mám jít, já za radu mu stačil říci dík.

… a ty si mi řekla stroze akorát, bylo mi s tebou prima a teď buď zdráv.

Někomu jedna rána stačí, druhý však nepoučen pro další si kvačí.

Tak i já dál s optimismem kráčím a prožít další sen si přes noc dlouhou stačím.

Ten sen o tobě však zapomenout nelze, já na něj často vzpomenu si rád,

už asi víckrát neuslyšíš věty, obsahujíc to, co řekl bych Ti rád.

Že chtěl jsem lásku Tobě dát, chtěl jsem zpívat radostí.

Chtěl jsem štěstím opit jít, nyní to vše dobře vím.

Jak vítr šumí v korunách, to pro mě byl Tvůj sladký dech.

A mnohem víc jsem cítil já, škoda... že to byl jen sen!