Po tmě..
Po tmě..
Po tmě když dotykem vyhledám tebe
Něžně ti projedu konečky po kůži
V každém mém nádechu cítíš kus sebe
Zdlouhavě přivoním jak voněl bych si k růži
Svlačcemi vonnými pohlcen zcela
Dávno jsme vetkali v sebe své duše
Konečně spolu jsme jak vždycky chtěl jsem to...
jak vždycky jsi to chtěla
Čas koník prchlivý si dál prostě kluše...
A ikdyž protečou nám životem zážitků řeky
Já u srubu počkám tě, budu tam stát
Tam vždycky se setkáme on přetrvá věky
Navždycky budu tě totiž má Pomněnko milovat...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Ta chvíle, když prsty tvé hladí mou kůži
a něžně hýčkají, jak hladil bys růži,
je odměnou nám za dlouhé čekání,
než jsi mě chytit směl opět si do dlaní.
Jak málo chybělo a my se zas minuli,
stačilo odmítnout na kávu pozvání,
vím, že v tu chvíli by se i hory pohnuly,
aby mne přivedly na místo setkání.
Před tebou stojím tu, hledím ti do očí,
z hluboké lásky tvé hlava se zatočí,
ač sis mne poprvé, milý můj nevybral,
tvá láska se rozrostla a všechnu jsi mi dal.
Tvá duše s mojí se bezpečně poznala,
a proto i já tobě zcela se vydala,
sobě jsme vzájemně největším bohatstvím,
duší i tělem tě každý den hostit smím.
Život je krátký i křehký, trvá okamžik,
proto přítomnost na plno spolu chceme žít,
a kdyby stalo se, že dál s tebou nebudu,
navždycky lásko věz: já čekám tě u srubu.
06.05.2020 19:47:15 | Lili Starr