Složitost, bolest, pomíjivost a absurdita
V celém vesmíru všechny bytosti prahnou po lásce
naplnění, citu, něžných dotecích a nebýt osamocen.
A zároveň se vnímání člověka stává nekonečným bojem,
mezi nestálostí a proměnlivostí - složitosti osobnosti.
A nakonec málokdo najde pravdu – lásku a ryzost bytí.
Koluje tu energie, ale také nepravdivé hry pro vytěžení
a zneužití samotné – čisté lásky v závislosti chtíče
- nekonečných přetvářek člověka.
Jsi s ní(m) kůli sobě a hraješ svou hru, abys dostal(a), co si přeješ.
Uspokojen(a) ve svých potřebách.
jo máme masky aby ta přetvářka byla ještě více zřetelnější a taky co až masky sundáme poučíme se z nedostatku vzduchu ale co mě fascinuje nejvíc jak se po čas karantény dovede příroda regenerovat ona lidi nepotřebuje lidi potřebují přírodu ona by vyměnila jen v evoluci druh za jiný model když si to uvědomíme nebudem se tak vážně brát nejsme jedineční jen jsme součástí té jedinečnosti ")
10.05.2020 16:36:53 | xoxoxo
Na uspokojit potřeby, jsou rozličné pohledy. Tak si každý hledá... a padá... někdo ránem šťastným vstává, když je láska hravá.
Pěkné to máš, Krahujče*
06.05.2020 23:10:47 | šerý
Je to v mysli a uvědomění, co chceme a nebát se ro i uskutečnit a chtít. Pokud jde o nás samotné...vždy lze ten krok udělat..než se cítit špatně. ;-) Jen pocit z básně, třeba je to jinak.
06.05.2020 23:07:38 | jenommarie