Anotace: Trocha jarního sentimentu. Óda na muže jako celek, pro nikoho konkrétního :-). Lehce uvažuji, že bych ponechala jen první čtyři sloky, zbytek, mám pocit, hlavní myšlenku spíš rozmělňuje, byť rozšiřuje...
Dotyk muže
Boží prst, co tvoří
krajinu mého těla
Dotyk muže může
proniknout tělem
jak výstřel jsoucna z děla
Dotyk muže
němá psychoanalýza
hypnóza v deltě
byť jsem bdělá
mezi těma rukama
duše duši líbá
v objetí cítím se celá
Mé vlasy
jak rákosy ve větru
Vím! - rostou jen kvůli Tobě
by pletly se Tobě do tváře
kéž tak dlouho
než shnijí v hrobě
Však nejsem ten typ,
co “navěky”
chtěl by slýchat
na věčnost nevěřím
jen v trávě dnes
chci Tebe s pylem dýchat
Když z očí
hřejí paprsky
na rtech nám úsměv kvete
a i když slunce zapadá,
hned neuvadnem,
jděte!
Jak pravil by klasik:
Řekni jen slovo
a mé tělo bude uzdraveno
Pak pojď se ven toulat
celý svět bude zas
od Boha štědré věno
Louky lesy rozumí
že jsme jen děti,
co neví kudy kam
A ptáci se smějí
“ztratil ses”
však kecaj!
to už znám...