Mě to ničí

Zas je tu ráno a já ptám se sama sebe,
proč, když je tak hezký den, já nevidím tebe.
Proč nejsem s tebou, když mi tolik scházíš,
proč se se mnou tohle ráno v trávě neprocházíš.
Smutek mám v srdci, ale duše stále ještě bojuje,
ty ani nevíš, jak silně tě mé srdce miluje.
Nechat vzplanout vztek a zatracení,
vykřičet do světa, že takový náš osud přece není.
Že jinak se to vše musí stát,
protože já tě mám ráda a ty mě máš rád.

Stejně jak bouře, i ve mně teď kupí se černé mraky,
všichni kolem na mě upírají svoje zraky.
Vidí tu bezmoc, vidí to trápení,
prosím ho, ať z nebe dá nám znamení.
Nemůžu čekat, i když jsem trpělivá,
nechci čekat, protože láska je proměnlivá.
To, co teď cítíš, může za měsíc už jiné být,
možná to tak chce, aby tvé srdce přestalo pro mě bít.

Jsem plamenem svíce, která dohořívá,
vím, že málo času už nám zbývá.
A proto nechci promarnit ani jedinou chvíli,
tím, že bychom k sobě nepatřili.
Tiskni mě k sobě, o to víc, že bude to naposled,
naše láska přenese hory, změní svět.
Toužebně mě líbej, dělej si se mnou, co jen chceš,
čekám jen na to, až své prsty s těmi mými propleteš.

Ničí mě to můj milý, vždyť to víš,
jednou chvílí s tebou, rány nezhojíš.
Trápím se pro tvé krásné oči barvy nebe,
vždyť, když dýchám, tak jen pro tebe.
Ve tvé náruči nevím, co je půst,
díky tvé lásce slyším trávu růst.
Vidím krásu, která je všude kolem,
nikdy ti nechci říci sbohem...