Tobě...

Viděl si někdy svoje oči, když z nich sálá něha,
zažil si tu chvíli, tu jedinečnou z mnoha.
Dotkl si se někdy svých rtů sladkých jako med,
jednou okusíš a musíš pokračovat hned.
Piha na tvé tváři osamocená v rýze vrásky,
musely ji obdivovat všechny tvoje lásky.
Vrásky, ty vrásky kolem očí, na tobě já miluji,
když prstem po spánku ti jemně maluji.
A to, že tvoje vlasy jsou stříbrem protkané
je sexy, myslím a není to přehnané.

Mám chuť tě líbat celý den a celou noc,
pospěš se svými rty těm mým na pomoc.
Hladovím bez doteku tvých měkkých dlaní,
jen zamilovaní ten pocit dobře znají.
Strádám, srdce mé není schopné života,
bez tvého úsměvu mě obklopuje temnota.
Jsem jako můra, která se k světlu blíží,
tvůj úsměv mi ale nijak neublíží.
Namísto spálených křídel, blažený pocit,
který v sobě navždy budu nosit.

Smím se na tě dívat, když poklidně spíš?
krásné oči jsou zavřené, o čem asi sníš.
Snad o nás dvou, o citu, který naučil nás žít,
o tom, že stane se, co opravdu budeme chtít.
Oba už víme, že nebude snadné se rozejít,
poslední polibek, pak pustit tvoji ruku, tiše odejít.
Teď ale nechci myslet na to, že přijde den a já nebudu tě mít,
co mi pak zbyde? Jen zavřít oči a snít...