Chyba

Dnešní den se pomalu loučí,
ukládá se v nebi ke spánku.
Já volám tě k sobě,
zlobím se na dálku.
Utichl v zahradě ptáků zpěv,
s posledním tónem jejich písně,
však vytratil se i můj hněv.

Vždyť není to tvoje vina,
že chybí mi srdce polovina.
Mě chybí a tobě zase přebývá,
společně s tvým teď ani usíná.
Těsně se tisknou v hrudi k sobě,
Nedají prostor hněvu, lidské zlobě.
Každý by jim ten pocit závidět mohl,
že cit čistý je tak silně zmohl.

To nepokojná láska, ta to byla,
ta je svými kejkly obelstila.
Teď já mám srdce jen půl,
jsem tu sama, jako v plotě kůl.
Očima tápu ve tmě,
čekám na rozhřešení.
Snad ta chyba byla ve mně,
to ráno, kdy hledala jsem potěšení.

Chybně jsem si vyložila tvé jednání,
pohledu žár a rukou tvých laskání.
Myslela jsem,
že bude to jen pobláznění,
že špetka citu v tom chování není.
Však já jsem se v tobě zmýlila,
znenadání pravdu jsem zjistila.

Teď vidím, že láskou ke mně trpíš,
stejně jako já, čekáš na zázrak.
Ve chvílích se mnou mlčíš,
při polibku něžně klopíš zrak.
Odmítni zlato i království půl,
vymyj mi rány, do kterých sypou sůl.