Když ranní rosou jak ješterky hbitě ,
tvé bosé nožky palouk přeběhnou ,
já za úsvitu šeptám lásko znovu chci tě ,
chci cítit prsy tvoje jak se v mojich dlaních dmou...
Tam u bystřiny jež nám domov obklopuje,
zas přivoním si k tvému leknínu ,
teď bytí mé to tvoje prostupuje
a velebím tu vzácnou vteřinu...
Když ráno hladí křivky tvoje,
já budu do tvé horké kůže lásku svojí psát
a tobě polehoučku lásky své ti kroje
Tě budu vášnivě a dlouze milovat...
Mým prstům, hbitým ještěrkám, je přáno tvou kůží proběhnout
a za ranního kuropění polaskat tvého těla každý kout,
zastavit se na paloučku v houštince pod pupíkem
a tím z šibalského úsměvu vyloudit ti slastný sten.
Tvé dlaně, vyplněné mých tvarů hebkou plností,
smí dosyta brát si z nabízené hojnosti,
vždyť duše láskou propletené tělem sytí touhy své
a k posvátnému milování nás každé ráno znovu zve.
Neposedným kůzlátkům v tvých dlaních je tak blaze,
když jazykem vrcholky prsů dobýváš tak draze.
Žár těl nám skrápí vášně jitřní rosa,
já vstříc ti prším vzhůru ... však zůstala jsem bosá.
14.06.2020 20:46:26 | Lili Starr