O javorovém listu

Rozpřáhl si větve
z nich opadalo na mě listí,
zda to bylo nechtěně,
se už nyní stěží zjistí.

Do mých vod se vkrádáš,
na rozhraní stydlivosti,
tvůj vtip dále slýchám
více než méně, v opilosti.

Pochopil jsi, ač bez slovníku,
že oddána jsem jinému.
Proto chodíš po špičkách,
tajný narušitel systému.

V javorovém sirupu
mé sny neomaleně máčíš,
chvíli mám pocit, že jsi tu
a pak se zase ztrácíš.

Rozboříš má léta z cukru,
posypeš je solí,
zalezeš zpět do ulity
a zbyde jen tvé "sorry".

Tak teď už jen zpovzdálí,
a každé ráno studená sprcha,
pravidelný oplach realitou,
ať nepřijdu si jak nevěrná mrcha!