Já mám ženu srdci drahou
i v dešti s ní radostně se směju ,
nahý tančit vidím ji na paloučku nahou
a potom skřehlou u nás DOMA u krbu jí hřeju...
Letní déšť tak slastně skrápí naše horká těla ,
v hudbě lesa jsme zas Bohu kousek blíž,
jsem jen tvým a ty jsi moje zcela
to v sobě našli naše duše skrýš...
Když po mechu tvé bosé nožky chodí ,
já moc rád též ze starostí těch všedních se tu vyzuju
a potom každou louží bezstarostně nohy naše se zas brodí
ty chvíle strávené v tom Našem lese miluju...
Ráno, za šumění letního deště jsem se s tebou zasnila,
tak, že po celý den jsem v tom dešti s tebou v lese tančila.
Naše bosé nohy každý pramen, potůček i louži políbily,
jejich chladivé vody všechny starosti a chmury z mysli i těl odplavily.
Když oba na kost promočení po sté kroužíme mechovým parketem
a padající soumrak nás něžně chrání svým hávem před světem,
s laskavou pozorností svlékáš můj umáčený, obnošený svrchní šat,
jímž duše přikryla se, než ve splynutí s tebou smí se odevzdat.
S pohledem upřeným na tebe zouvám ze starostí nohy tvé,
ještě mokrá tráva tě k dalšímu tanci vášně se mnou zve.
Když s tebou na svěží koberec za dohledu veverek uléhám,
náš milovaný les rozprostře kol nás tichem znící chrám.
V tom majestátním tichu jsi modlitbou díků k hvězdám šeptanou,
dvojplamenem, tou druhou částí duše, samotným Bohem seslanou.
Jsi bezpečnou skrýší, v níž sebe hledám, ukrývám i nalézám,
vše, po čem toužím, v tobě, můj milovaný, už dávno, dávno mám.
18.06.2020 21:03:13 | Lili Starr