Jen chvilku...

Jen chvilku posečkej, než déšť se utiší,
zbůhdarma z nebe dneska voda neprší.
Je to kvůli nám, neb odloučení bolí,
však vysvitne zase slunce a rány žalu zhojí.

Jen chvilku posečkej, než déšť se utiší,
najdeme si klidné místo, krásné zátiší.
Otevřeme náruč svoji a obejmeme své životy,
vyvedeme jeden druhého ze smutku a samoty.

Jen chvilku posečkej, než déšť se utiší,
Cožpak naše vzlyky nikdo neslyší?
Ochořeli jsme láskou, teď nesmíme spolu být,
každý svou cestou, musíme útrapami jít.

Jen chvilku posečkej, než déšť se utiší,
pak přijde okamžik, srdce se rozbuší.
Hledat budeme jeden u druhého útěchu,
v lese snad, v trávě, nebo na mechu.

Jen chvilku posečkej, než déšť se utiší,
po dešti krátkém, vždy pročistí se ovzduší.
Schouleni při sobě v těsném objetí,
vzlétneme do mraků láskou vzápětí.

Jen chvilku posečkej, než déšť přejde,
jsou to slzy za nás dva, jinak to nejde.
Ani to nebe nechápe, proč nesmíme být u sebe,
když společné naše přání jen to jedno je...