Chtěla bych tě cítit.
Když cítíš.
Když se na tom podiu rozpínáš.
Chtěla bych se ti ukázat, jak to umím já.
Široce rozevírat ruce.
Emoce.
Jak statečně bojuji.
Prýští to z uvnitř.
A já se směju.
Hraju si.
Chci tě vidět bez těch bos.
Když máš frivolní naládu.
Když si natěšenej jako malej...
Když mám pocit, že tvoje výrazy znám..
Roztříhat síť minulosti z těla.
Být nahá. Sama uprostřed davu.
Komfortní zóna.
U tebe jedna pozitivní jednota.
Mám.
Ráda.
A házet sebou jako ryba na suchu.
Předveďte mi, jak se topíte.
Vidět jenom tvoje oči.
Podemelou.
A ryzí.
Štěstí.
Už se nikdy nechci topit.
Chci se tím vzrušením,
Brnicím v končetinách.
Opít.
A ležet na ty podlaze s tebou..
S tebou...
Spokojená únavou.
Společně.
Chtěl jsem bejt taky jednou,
Pozitivní...
To je opravdu dobré. Život je pódium...a někdo zkrátka hraje svojí hru, s věcnou maskou na tváři. Sami se v tom i ztrácí. ;-) *ST
25.06.2020 21:44:34 | jenommarie
Některé sloky pro mě až vynikající. Řekl bych, že jedna z těch, co z Tvých zdejších publikací kvalitativně vyčnívá. Výborně, Loveless*
25.06.2020 15:04:42 | šerý
Pěkný. Ale tahle hra je stejně divadlo, jde o to, jak dobří jsme herci :o)
25.06.2020 10:50:41 | Crazymike