Tam na hradě prastarém....
Tam na hradě prastarém....
Na nádvoří hradu prastarého ,
jsme naslouchali zpěvu ptáků
a schoulena v důvěře do obětí mého
jsme hledali postavy složené z mraků...
Jednou se strážce náš objevil v němž jsme zrozeni,
podruhé zahlédli jsme v letu zas motýla,
díky ti Bože ,že je tak nádherně na zemi
a díky, že občas své anděly na zem nám posíláš...
V údivu hleděl jsem do Tvého nebe
a když vstát se ti nechtělo tak jsem do náruče prostě tě vzal,
svůj život rytíře v boji bych položil za TEBE
Tebe už od věků jsem lásko má miloval...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Na nádvoří hradu prastarého
leželi jsme v koberci kvetoucí svízele,
spatřili draka z obláčků utkaného,
starého E.T. zdravili jsme vesele.
Viděli jsme, jak se zastavilo nebe,
v tu chvíli nepohnul se nikde ani list,
nehybně i my leželi jsme vedle sebe
a z oblohy budoucnost snažili se číst.
Minulost zachycená v rozbitých zdech
uzavřenou stala se až naší přítomností,
z její dávné krásy zůstal už jen vzdech,
co příležitostné poutníky tak rád skromně hostí.
Zklamání ze zrušeného focení poléčil jsi hravě,
pro mne, polonahý, jsi v těch starých zdech pózoval,
v náruči odnesl mne, když jsem brouky měla v hlavě,
každé prožité chvíli Dar Přidané Hodnoty jsi věnoval.
29.06.2020 07:59:52 | Lili Starr