Pentlička z duhy

Krásně duhovou pentličku
a nejednu dešťovou perličku
do vlasů podvečer Ti přidal,
co víc by si malíř ještě přál.

Vždyť ta barevná stuha zářivá,
malíři srdce hladí a zahřívá,
tak chopí se plátna, barev, palety,
štětcem tančí vstříc touze v ústrety.

Pohledem laská kontury obličeje,
tu krásu věrně zachytit si přeje,
jak odlesky barev ve vlasech září
i plachý úsměv, vepsaný do tváří.

Na plátně vzniká obraz sličné paní,
S ruměncem na líci a srdcem v dlani,
Pentlička z duhy zář očím dává,
i zamilovaným se to často stává.

Tak sama láska malíři ruku vede,
tvořenému obrazu duši dát svede
a z krásné paní dešťová víla se stává,
co malíři na oplátku svou lásku dává.