Křížovka

Já mám se skvěle – a ty máš se líp,
neumím vyjádřit city jen básněmi,
že ve dvou, ve třech se dá krásně žít,
Dokážu vykreslit úsměv na tváři zvrásněný.

Netuším, jak marná je má snaha,
pozoruji zmatenou, jako dlouze váhá,
jestli je všude krásna, tak jako Praha,
když dopíjím Prosecco, tak přemýšlím, jak vypadá nahá.

Nač hledat rozdíly mezi plusy a mínusy,
vidina naděje ztrácí se v iluzi,
proč když se snažíme, musíme dělat psí kusy,
ať už to dopadne tak – a kdo padne potřebuje infúzi.

Jak se asi tváří, když emoce vypouští,
Zda- li je pouze z řad obyčejný číslovky,
a kdo tento proklatý hlavolam vyluští,
pak bude odhalen jak tajenka Křížovky.