Stesk po tobě...

Je to už pár týdnů, co se známe,
šťastní, že jeden druhého máme.
S tebou jsou dny, jak z knihy pohádek,
jediný okamžik nechci vzít nazpátek.
Je mi tak krásně, tají se mi dech,
z hrdla se dere toužebný vzdech.

Každé ráno s úsměvem vstávám,
tvým horkým rtům se zcela oddávám.
Nechám tě bloudit po mém těle,
přijímám tvé doteky s chutí, tak vřele.
Laskej mě tiše, ty všechno smíš,
sním o chvíli, kdy vedle mne spíš.

Zprvu jsem myslela, že se mnou si hraješ,
že je to hra, jen tvých očí faleš.
Teď toužím po tobě, po tvojí lásce,
chutnáš mi po medu, líbáš tak sladce.
Z doteků tvých hlavu jsem ztratila,
těší mě chvíle, co s tebou jsem prožila.

Snad osud se ustrne nad naší touhou,
daruje nám více času, ne chvíli pouhou.
Tolik si přeju znovu tě u sebe mít,
tisknout se k sobě, v něžném objetí být.
Moci zas vidět tvoji tvář zblízka,
ani netušíš, jak moc se mi stýská...