Když léto vyprchá z růžové limonády

stvořen bez srdce hřání
necítím
jsem
podivín pro moře...

časem vln
chytím
novy rozcuchaných peřin

tenkrát ozvalo se
pro malinový drink

...

měla blond vlasy
co ještě střapatí si létem

smysl pro ortoklasy v hebké noci
satén s disidentem
dlouho nelíbaným květem

i slaměný klobouk zkoušela mi
a bluesovou báseň - ach
kde sen vábil sníh
že ji život jínil v béžových silonkách
na rozpraskaném proutí

nevím jak se stalo
mízu mi oheň štíp

a slza zůstala mi
v srdci
mám navždy
vryp

bílých bruslení

zmrzlých plamenů milování
z nichž nelze pít
jen rmoutit se z chyb...

nikdy
jsem ji nechtěl nechat žíznit
pro patentky a zip
ani zlatit slib

víš
v letní den šeptala mi
v náruči naposledy
podívej na jasmín přichystaný pro tebe
a potom čistá moje něha zamkne tělo v šupinový třpyt

já srdci jasný soulad přál
ač nevěděl jsem
znamenal
-
ten rybář bude nalezen
svítivým brčkem od kelímku
a bude při opalování na dece převržen
později poztrácen v samotě fíků
že plavky by svlékal pohledem
bublince růžové limonády
na ostrově lásky
a já
stejně tak
chtěl sladkých rtíků
netušíc předehru posledních polibků...

víš
nikdy už neucítím
slunečné doteky rozlité po pokoji
ty její vlasy lesknoucí rosy
v konečcích píšících my

ani jasmínové květy na hrudi
pronikající touhou přimknutých dlaní k mým
v hotelu kdesi za městem...

nechytím ani sen bělosti se závoji -
budeme jednou svoji

proto jiný prostě jsem...

na růži
dávám
chvojí

ať přijde s podzimem
nejchladnější vločka ke mně do podkroví
ve stříbrných šatech princezen

ať miluji
jenom v lednu

ať mrzne
chci víc těch žen
ať tvoří všude sníh
když sněhový jsem z nich
když posypou srdce malinovým snem
a ten cukr se smutkem
chci spálit v zimě a zmizet do závějí

jenže je léto
u červeného stolku sedím sám
dívám se
se psem
nějak
do nikam...

beztak už má jiný bazén
a chystá modrou skalici
že kdysi motýlci
chtěli dát čirý střik

...a večer píše jiný drink
.