Ptáček
Ptáček
Voníš jarem, ale už chutnáš jako hřích,
tvůj dech lehce hladí mé první vrásky.
V hrdle ještě klokotá ti chlapecký smích,
jako muž lákáš však do pasti lásky.
Odolat polibkům jak motýlí křídla,
něžnému hlazení, kdy nevíš, co smíš...
to je jak malovat na bubliny z mýdla,
zkusit to můžeš, ale nepochodíš.
Ráda bych byla rozumná žena,
ve tvých dlaních však jen ptáčkem jsem.
Místo "ne" toužím do tvých úst sténat,
prožívat znovu svůj dívčí sen.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Ta chvíle stojí za to později si říci byl to úlet. Lepší než se dlouho trápit tím že tě ta chvíle minula.
29.07.2020 08:43:14 | petrzal
Okouzlil pekně
..tedy moc hezky psaná báseň ;-) *ST záleží..o kolik mladší a jaký je to věk,
asi bych do detailu nazacházela.
28.07.2020 22:48:48 | jenommarie
A já si prvoplánově myslil, že onen mladíček má ptáče anebo je ptáče... A ona je to asi zralá bezbanná žena, co nechce čelit touze a poddá se jí. Líbí se mi atmosféra textu. Méně úpravnost
28.07.2020 22:26:51 | kudlankaW
Hřích je nesplnit ten sen,
milovat se každý jeden den :o)
28.07.2020 21:44:31 | Crazymike