Zamkly nás do snů

Víme to oba

Souzněnci slova
neslyší
podvečer
kde jsi stála
překvapená
smělým polibkem

Vnořil se
vnímavým násilím pravých máků
do lávových rtů
Tvých ohniváků

Sladčeji
chutnaly mi

Víme to oba

přesto má slova
vzal
černý kůň
po klenbě nebeských ulic


Ne.. ještě neprší

Učím se.. ať vím -
s posledním ohlédnutím
zmizí cela vět

Ne!

Já se nevrátím
za fau paux v řeči

Tište pomněnkovou
nezištně snících gest

tmavou zelení v šatech fontánových šelem

Víme to oba
proč jsem solně stál
a mlčel na déšť -

rozum není duha

Nedokáže pršet
ani laskat dívčí hřívy
a vtisknout jim za francouzské trefy Sbohem!

Stejně já nemohu jít za Tebou
s vyznáním
slovanských sukének
ze sedmikrásek mládí
neboť tonu v rajské minulosti
-

Dle přání hvězdáře
čekám
za noci bez růže

zavlečen v nahého obrostlého smutkem

Půjdeš-li -
I ránem bez cest

Kolikrát?

Já je Tobě počítal
a nevšiml si - Pláčeš..

Dnes obviní mne
a budu ztracen

Ano..
Pozdě prosím o odpuštění
...

Svítáš
i v krajině s doprovodem
doznělo tolikrát
sólo pro déšť
a nikdy jsem Ti nevěnoval Jasně

Pojďme spolu
i rubínem vína cinknem o srdce

jenže ono ví..

byl jsem příliš hot

Kapky zamkly nás do snů

a dnes když přišly děti jejich not pro růže
dnes když přišly černobílé vzpomínky
a v nich jediná červeň
tančila pro muže
začal jsem rouháním že je neznám