Smím?

Nevím kudy vedou tvoje kroky,
neznám tě měsíce ni roky.
Ač neznámý, já jako bych tě znala,
moje dlaň do tvé by jistě pasovala.
Zahrál si s námi osud snad sám,
tenkrát četla jsem vzkaz, teď ústa ti dám.
Daruji ti své rty, ochutnej je místo vína,
dám ti i tělo, kterým vzrušení vzlíná.
Šeptej, že chceš, i když nevíš koho,
touha je silnější a otázek mnoho.
Nevím zda ráno je moudřejší večera,
v tvých básních se ztrácím ve dne i za šera.
Hledám mezi řádky, co vyřčeno nebylo,
po čem toužíš a co by se ti líbilo.
Já jen jedinou touhu teď v sobě nosím,
řekni, že smím, o to tě prosím...