VŮNĚ KADIDLA
VŮNĚ KADIDLA
Co rodí věčnou hudbu slov,
v mé duši láskou zavládlo,
než lhostejného mrazu kov
uhasil vášně křesadlo.
Mně poslala jsi vyhazov –
osamělému zrcadlo;
vezmi mi hlínu na příkrov,
zažehni vonné kadidlo.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ach, proč ta stála zádumčivost? To není světu dobrý host! Nevím autore, proč seješ stále zrnek splín. Třeba vidět energii slunce. To výčitkou není, to jen vzpurný klín. Věz, i kol tolik krásy... a spříbuzněné spásy.
To není kritika Tvého zaručeného poetického umu* Jen pošťouchnutí, Tvé zahleděné a smutné duše.
30.08.2020 00:58:10 | šerý
Já to jinak neumím. Pokud jde o prózu, čtu především Kafku. Navíc jsem posedlý dalším Pražanem - velkým Rainerem Mariou. Toho se asi nikdy nezbavím - i když tam už nejsem. Jenže tam žili předci (po otci i matce) asi od roku 1830. Je to v mých "epigenech".
30.08.2020 01:35:32 | ARNOKULT