Její vlasy

Když do očí se ti dívám
a zkoumám ty modré tůně,
tvůj úsměv na tváři vnímám
a hlavu mám plnou tvé vůně.

Vítr si jemně hraje s tvými vlasy
ty vlasy mě na tváři šimrají,
já nevnímám zvuky, nevnímám hlasy,
jen náušnice co ve větru ti cinkají.

Na teplé kůži přistála ti vločka
v mžiku z ní byla kapička,
do malých škvírek přivřela jsi očka
a rozpustilý úsměv na líčka.

Tvá lišácká tvář vždy přivede mě k úsměvu
kdykoli tě vidím, mám radost a je mi do zpěvu.

Po hladké kůži teče
stále studený pramínek,
jsi nádherná, když vkleče
třepeš si ho zpod ramínek.

Jen se usmívám a házím další spršku sněhu,
a tvé oči jsou náhle plné hněvu.

Vzápětí máš ústa plná úsměvu,
když kouli házíš a já jsem celý od sněhu.

Pod palbou tvých přesně mířených ran,
ve studeném sněhu, láskou k tobě umírám.

Ty přilezla jsi ke mně po břiše
obličej mi skryla svými vlasy,
a dál už se tahle báseň nepíše
zkuste hádat co se dělo asi.