Láska vypráví

.
Putuji již věky podél téže řeky
s pár slzami a stanem
vyhaslé vzpomínky počůrané ohně
vděk že nejsme těmi
kterými se nestaneme

Máte mě za blázna
že si vždy usednu na místo
kde vidím ruch
a v těch těkajících očích najdu ji
ona zná
žal rodů moudrost knih
Matka víl otec dobrodruh
Matka všech víl
Otec všech dobrodruhů
ostnatými dráty jsem opevnil
nekonečnost kruhu

Přitom jsme v přírodě
a máme se rádi
vůně zrození
Nic nenaznačuje pnutí mezi pohlavími
Slunce je na dosah rozluštění křížovky
příznivý vítr na zádi
jen neví se jak vznikl vztah
Lidé hrají na kdy kdo s kým
a básníci na rýmy

A jak jaro poznává nové děje
mezi uschlými listy
opevnění pozbývá smyslu
zdi se boří jako ostych
Dobře je mně když vedle mě je
a zlo kterého se nebojíme
je nám pro smích
.
.