Dotknout se duhy

Přišla noc a s ní sen.
Jsem to já kdo ho sní?
Nebo jsem ten,
kdo ve snu mém
zhmotnil se,
na malý okamžik jen.

Doběhnout do duhy,
v místě kde přechází do země.
Na dosah ruky ji měl.
Vzpomínka vrací mu ozvěnou,
doteky žíznivých těl.

Ve zvláštním světle
oblohy černé s copánky kapek.
Uniká do dálky,je dál a dál,mizí....
Paprsek sluníčka budí mě,
je ráno,jsem to já?..všechno je cizí.

V hlavě mám zmatek,
chci vstoupit do barev duhy.
Obloha černá,s copánky z kapek.
Paprsky ranního slunce,
vytváří v duši mé,schoulené ,barevné pruhy.