Němá

Vzpomínka matná,
bolí i po letech,
na lásku z dětství
jíž byl jsi a budeš.

Ten pohled,
co pálil mě
tisíckrát ve snech...
A po tisíci prvé...

Pálí mě zas!

A v srdci mi zůstává
jen vyprahlá poušť.

Proč dotknul ses tam,
kde už jednou jsi zranil?
Proč v očích ti planou
Tisíce hvezd?

Proč cit,
jež měl vyhasnout,
stále doutná a sálá?
A pálí a bolí ... tak strašně moc.

V nicotě sténám,
tápu a křičím,
volám Tvé jméno
jež měla bych
zapomenout.

Němě volám Tvé jméno
a stále doufám,
že odpovíš...