Anděl..

Kolem dokola jen holé stěny,
vchod mramorem vystavěný.
Cesta ven a přes ní mříž,
na konci té cesty kříž..
a na něm seděl anděl,
co ikdyž mohl neuletěl.
Nechal se svázat tíhou slov,
zatímco kůží mu prošel chladný kov.

Prý ďábel s křídlama,
modře hořící pochodeň.
Svýma křehkýma dlaněma,
zastavil blížící se povodeň.

Prý zmije s rozeklaným jazykem,
uštknout tě je jejím zvykem.
Zvíří prach svými vějířemi
a peříčka od krve se snášejí pomalu k zemi.

Déšť barvy rudé,
vpíjí se do vlasů.
Co z citu zbude,
když žije se pro krásu?

Kolem dokola jen holé stěny,
vchod mramorem vystavěný.
Cesta ven a přes ní mříž,
na kocni té cesty zkrvavený kříž...
a na něm spí anděl,
co říci chtěl, už nepověděl.