List...

Jsem listem, který ve větru bloudí,
stále dál a dál odlétá.
Kdo naši dávnou při rozsoudí,
proč hřeje slunce od jara do léta.

Kam chodí ptáci spát
a kdo je ráno budí.
Že stačí si jen přát,
a proč rampouch v dlani studí.

Asi špatně jsem si přála,
možná neumím to správně.
Touha, abych jak slunce tě hřála,
chci pohladit tvé skráně.

Větrem se nechám unášet dále,
snad už brzy se přání vyplní.
Být ve tvém objetí nadobro, stále,
srdce mé, štěstí oslní…