Osud...

Ukrýval se tiše,
ve stínu své skrýše.
Spřádal pevné nitě,
splétal z nich své sítě.

Jednoho pozdního večera,
bylo to ještě za šera.
Nebyla noc, nebyla tma,
pohlédl s úsměvem na nás dva.

Ty dva se k sobě hodí,
láska se v nich zrodí.
Hodil na nás svoji síť,
teď nám nejde přestat snít.

Od rána do noci,
nelze si pomoci.
Tvůj obraz v mysli,
v hlavě jen nesmysly.

Kam poděl se rozum zdravý,
ty nemůžeš být ten pravý.
Myslím, že chybu udělal,
když do sítě nás zamotal.