A když jsi se přihlásil.
A když jsi se přihlásil.
A když jsi se přihlásil,
že pro Tebe mohu psát.
Tak nechci tyto verše zadupat.
A ještě nemáš sílu litovat,
komu jsi to duši dal,
že v každém slově Ti cosi kdosi
zanechal?
A ještě nemáš sílu litovat,
že v každém slově,
barvím něhu
a v bolesti se s Tebou směju?
Řekl jsi: "Můžeš psát."
A kdesi zaduněl vodopád.
Hodně k mému srdci blízko máš.
že pro Tebe mohu psát.
Tak nechci tyto verše zadupat.
A ještě nemáš sílu litovat,
komu jsi to duši dal,
že v každém slově Ti cosi kdosi
zanechal?
A ještě nemáš sílu litovat,
že v každém slově,
barvím něhu
a v bolesti se s Tebou směju?
Řekl jsi: "Můžeš psát."
A kdesi zaduněl vodopád.
Hodně k mému srdci blízko máš.
Komentáře (10)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Když věrný čtenář blízko je
srdce samo písmenka maluje... :) (*)
20.09.2020 23:35:09 | Emily Říhová
Ano. To krásně notuje. Děkuji za komentář. K dalšímu psaní zavazuje a k duševnímu blahu navozuje.
21.09.2020 07:31:03 | mkinka
Tak to mě těší moc a moc,
zas ráda přidám slůvka, než přijde noc (*)
21.09.2020 18:39:23 | Emily Říhová
Děkuji. Tvoje slova, mi Emilko, udělaly velkou radost!
21.09.2020 20:34:52 | mkinka
Nápodobně :) (*)
21.09.2020 20:54:15 | Emily Říhová