Princezna

Růžová smělá líčka
ukrývající ďolíčky.
Sedí v stínu paraplíčka
dáma vyšší vrstvy

Růž jejího líčka
je jako sytá broskvička,
která voní v letním větříčku.
Panenka je to jako z obrázku.

Tvářička jemná, jako tvář andělíčka,
který poletuje mezi obláčky.
Závodí s vodními parami
od rána do večera.

Duší jistě čisťoučká,
jako lesní studánka.
Jako nepopsaný list,
to jsem si jist

Portrét pro ni maluji,
se slovy si hraji,
něžné křivky by má slova zachytili.. 

(Parné letní ráno.
Cítím z dáli něžný šeřík,
Jemné opojení ke mě zavanulo)

Krásné, zvlněné, kaštanové, vlásky
hodné hrubé lásky.
Lísková očička plná upřímnosti
ve mě cosi vzbuzují.

Zasila ve mě
lásky sémě.
Zabřezla ve mě něha,
která mě vysvlékla do naha.

Vždy když hlavičku ku mě otočí
a proniknou mnou její oči,
cítím jisté mrazení

Za mrazu nahý.
Mráz který mě dusí.
Lednoví chlad v srdci.
Takové jsou mé pocity.

*músai T. K.