TULÁK

Já nepoznal jsem Tvoje tělo,

mou duši vášeň neláká;

od tepla něhy odletělo

neklidné srdce tuláka,

přestože všechno oněmělo

a podzim dusí oblaka.

Na horách šumí Tvoje stromy

u nekonečné oblohy;

umlčen tichem – nevidomý,

přikován k zemi – beznohý,

bez duše – také bez svědomí,

bez Tebe žebrák ubohý.