Marná naděje

Proč mi tak chybíš?
Zas to na mě přichází.
Ať počítám jak počítám,
to jediné, co mi vychází,
že jenom mě viníš.

V zajetí času i prostoru
těžké a dlouhé je čekání,
zatímco život jde dál
já učinil pokání
a zvykám si na pokoru.

To jediné, co nepustím,
je ta hřejivá myšlenka
na nás dva, třebaže
samota je věrná milenka,
které vše odpustím.

Není vysvobození ani lék
na to, co bych nejraděj:
snění o tobě a o nás dvou.
Protože každí ví, že na naděj
dostaneš jen nekrytý šek.