Mechová 1
Mechová 1
Anotace: příběh jedné lesní procházky (původně houbaření v období sucha) Díl první
PoetiK - Mechová
Jako Kuřátko po vyprahlé zemi dupe,
Mezi tou zelení oranžová svítí,
Schází ze stráně, klacík pod ní křupe,
A ona obdivuje krásu mechu místo kvítí.
O kus dál okouzlena travou, jak je urousaná,
V mých očích ji vidím jako malou lesní vílu,
Chce být chvilku v samotě upoutaná,
Ze tváře čtu,
Jak jí to embrio z asfaltu dodává sílu.
Upřímná radost dívky,
Jak je unešena z mechu,
Svitla naděje na lepší zítřky,
Zmizela ta nechuť.
Rozmotala nit z cívky,
Marně lapám po dechu,
Jaký žár sálá z dívky,
Ani nevíš, jak žhavá je rtuť.
Panenka je rarita, tak se žádná jiná nechová,
Rozumná, já přeci jen vím, že není hlava vepřová,
Kličkováním mezi stromy se Ti neschová,
Omamná vůně - nápadná, jak barva Mechová.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.